SOUČASNÁ VÝSTAVA
Východní sál - I. patro
Jiří Anderle - Pět dekád tvorby„…Tak Jiří Anderle přinesl svými cykly grafickou a malířskou epopej moderního života, kmitajícího mezi Dantovou Božskou komedií a Rimbaudovým Pobytem v pekle. Jeho grafické listy a obrazy se propojují s Altamirou a Goyou, Ensorem a Pablem Picassem.“
Bohumil Hrabal, 1981
Dekáda třetí – léta osmdesátá II. (1980 - 1982) - ILUZE A REALITA – VOJÁCI - OBRAZY A GRAFIKY
Cyklus Iluze a realita (Vojáci) z počátku osmdesátých let patří k vrcholům díla Jiřího Anderleho. Dostalo se mu mimořádného uznání ve světě, když v letech 1982 a 1984 se tato díla objevila v mezinárodním výběru na dvou tematických výstavách v rámci Bienále v Benátkách. Velká pozornost je v obrazu věnována klasické realistické malbě s plným využitím možností psychologického ponoru do symbolického smyslu děje i výrazu tváří zobrazovaných osob. I v tomto případě jsou součástí malby aplikované fotografie – podobizny vojáků a jejich rodin, svědectví o krutých osudech možných, či skutečných obětí válečného běsu. Za vším jsou malířovy rané vzpomínky na památník obětem prvé světové války v rodné vsi. Až renesanční čistota realistické malby kontrastuje s malířovým záměrem právě virtuózní malbou vyjádřit hrůznost a absurditu lidského osudu tváří tvář krásám života. Malířský přepis citované fotografie přitom ukazuje, čeho je schopna klasická malba, ať již ve ztišených polohách až renesančního estetismu nebo zase ve vypjaté drastičnosti připomínek dramat krvavých zranění a smrtí vojáků. Do patosu vojáckých póz a lesků vyznamenání se vkrádají stíny obav, strachu a hrůz tragického osudu jednotlivců. Od abstrakce k metaforám záznamů všedního dění se francouzská nová, zvláště pak narativní, vyprávěcí figurace obrátila již na sklonku padesátých let. Od té doby – a stále ve větší míře, se před malíři široce otevírá možnost vrátit se k závažným podobenstvím osudu člověka. Platí to i o moderním, nebo dnes postmoderním světě. Vidět současnost z hlubin historických zkušeností je jednou z výsostných možností malby. A právě Jiří Anderle toho ve svém cyklu bohatě využívá.
Výstava se uskutečňuje s podporou Městské části Praha 6.
In Camera
RUDOLF RIEDLBAUCH (1944) - OBRAZYRudolf Riedlbauch se narodil 14.6.1944 v Dýšině u Plzně. Vyrůstal ve Strakonicích, kde navštěvoval hudební oddělení lidové školy umění. Současně se u něho již od dětství projevoval vyhraněný talent výtvarný. Ukázalo se, že jeho osudem bude malování, ale i to, že hudba v něm bude mít trvalé místo a stane se zdrojem inspirace mnoha obrazů. V letech 1962- 1968 studoval na AVU v Praze u profesora F. Jiroudka. Řadu let působil jako pedagog, v letech 1987-1990 jako docent na AVU.
Samostatně vystavuje od roku 1966. Je zakládajícím členem skupiny Tolerance ´95. Jeho obrazy a kresby jsou zastoupeny v mnoha galeriích v České republice i v galeriích a muzeích evropských a světových. Žije a pracuje převážně v Praze.
Autor vstoupil v roce 1968 do širokého proudu českého výtvarného života s výraznou razancí jako malíř značně vyhraněného názoru , který se přihlásil k obnovenému zájmu o figurální tvorbu obracející se k civilním námětům, jejímž obsahem je mnohostranné zobrazení člověka jako určujícího nositele dějů a proměn života.
Jeho obrazy zaujmou nejen expresivními barevnými kombinacemi, dramatickými ději, ale i lyrikou. Charakteristickým rysem pro jeho malbu se stalo rozkládání tvaru do menších kaleidoskopických ploch, které posilují dynamičnost zvolených námětů a v divákovi snadněji evokují jeho vlastní vzpomínky a dojmy. Jedním z inspiračních zdrojů autora vždy byla a stále zůstává hudba, obrazy mají silný hudební charakter nejen zásluhou hudebních námětů, ale také zvučností barev, muzikálností celé kompozice a rytmu, tedy svojí substancí. Dalším zdrojem tvorby je příroda- téma, které nabylo na významu poté, co si vybudoval mimopražský ateliér ve staré chalupě u Blatné. V jeho obrazech nacházíme také náměty vodních ploch tamějších rybníků i jednotlivé stromy, keře, květiny. Charakteristickým rysem Riedlbauchovy tvorby je kontinuita výtvarného názoru i výrazu, projevující se jako široký a nepřetržitý proud, který sjednocuje autorovy umělecké snahy přes hranice jednotlivých témat a časových období. Jeho malířsky vytříbená, jadrná, obsahově bohatá a barevně výrazná tvorba představuje jednu z velmi osobitých cest našeho soudobého malířství.
Výstava se uskutečňuje s podporou Městské části Praha 6.
Malá galerie přízemí
JIŘÍ ANDERLE - POD VYSOKÝM NEBEM - OBRAZY 2011 - 2012Obrazy z cyklu Pod vysokým nebem otevírají průhled do malířovy současné tvorby. Vzdušná klenba prostoru jakoby dávala zapomenout na to, že i v té nové světelnosti je dost místa pro groteskní žánr či dokonce tragičnost života. Hra rozverně zkratkovité malířské improvizace klíčových pasáží malby ústí do kritického sarkasmu grotesky. Tragikomika života je nyní zašifrována do malířského samoznaku, který provokuje právě tím, co je v něm záměrně utajeno, ale co divák přesto vnímá jako palčivou otázku. Větší míra abstrakce přitom jakoby nelogicky soutěží s návraty k iluzi tradiční krajinomalby. Provokativní gesta zauzlené malby vzbuzují neklid, jsou ale zároveň svědectvím úspěšné vůle k osvobození. Tlak malířskou šifrou naznačené událostí si žádá uvolnění v provokujícím sebevědomí abstrakce. Dění malby samo o sobě má symbolický smysl. Ten se zde odehrává na pozadí široce rozevřeného nebe, klenoucího se jako jistá spása nad pošetilostmi života.
